V současné době probíhá nejen v médiích diskuze o návrhu ministra financí, v němž chce zrušit státní podporu stavebního spoření.
Z pohledu úspory výdajů státního rozpočtu se však toto rozhodnutí nezdá příliš významné. Konkrétně jde o něco přes 4 miliardy, přičemž potřeba je uspořit řádově stovky miliard. Nicméně stavební spoření, i když jeho zlatá éra je pryč, se stále týká přibližně jedné třetiny obyvatel ČR, konkrétně jde o 3,2 milionu klientů stavebních spořitelen.
Proč by se stavební spoření rušit nemělo?
Důvodů, proč k faktickému zrušení stavebního spoření pravděpodobně nedojde, je několik. Zmíním dva hlavní.
- Hlavním argumentem je možnost získání nezajištěného úvěru, a to výrazně levněji, než jsou aktuální sazby hypoték (sazba řádného úvěru ze stavebního spoření může být maximálně 3 % nad úročení vkladů, což je u stavebních spořitelen standardně do 1 %). V době, kdy řada obyvatel uvažuje o investicích do snížení energetické závislosti svých domácností, to vypadá jako silný argument.Méně se již mluví o tom, že kvůli maximalizaci efektu státní podpory se cílové částky stavebního spoření nejčastěji pohybují kolem 250 tisíc, čemuž odpovídá i výše případného budoucího úvěru ze stavebního spoření. A popravdě, za to si dnes v souvislosti s bydlením mnoho nepořídíte.
- Dalším relativně silným argumentem proti zrušení stavebního spoření je, že by z finančního trhu zmizel dlouhodobý nezajištěný úvěr (na 20 i více let). Takový v současnosti běžné banky vůbec nenabízí.
Proč nejspíš ke zrušení stavebního spoření nedojde?
Ovšem hlavní důvod, kvůli kterému, dle mého soudu, padne myšlenka faktického zrušení stavebního spoření pod stůl, je jinde.
Těžko se totiž najde vůle sáhnout na státní podporu u již uzavřených smluv. A vzhledem k tomu, že stavební spoření je produkt na minimálně šest let (doba, která je podmínkou pro získání státní podpory), odkládá se o tuto dobu i hlavní efekt úspory pro státní rozpočet.